| FAPPZ PEF TF FŽP FLD FTZ IVP | ŠZP ŠLP VS | KTV OIKT SIC KAM | @ | English

ČZU WhitePages

Úvod Lidé na ČZU Předměty Útvary Projekty Akce
Vizualizace (b)

Lidé na ČZU

Abecední seznam

Ing. Michal Pikner (15391)

Kontakty
Kód předmětu Název předmětu
Citace

KADLEC, T. – PIKNER, M. – PIKNEROVÁ, G. Sex-biased response in activity to light sources with different spectral composition in geometrid moths with flightless females (Lepidoptera: Geometridae). Bulletin of Entomological Research, 2016, roč. 106, č. 5, s. 581-590. ISSN: 0007-4853.

PIKNEROVÁ, G. – PIKNER, M. – NAKLÁDAL, O. – RŮŽIČKA, J. – KADLEC, T. Podtyp: Příspěvek ve sborníku (mimo kategorie RIV); Preference rozdílných vlnových délek elektromagnetického záření nočními druhy motýlů – pilotní studie. 2014, Dlouhodobě a tradičně používanou metodou sběru dat o výskytu a abundanci druhů s noční aktivitou je lákání hmyzu na světelné zdroje. V průběhu terénních výzkumů je využívaná řada typů světelných zdrojů lišících se jak v intenzitě emitovaného záření, tak i v složení světelného spektra. Častokrát jsou vlastnosti jednotlivých použitých světelných zdrojů neznámé (složení vyzařovaného spektra, intenzity a přítomnosti rušivých lokálních maxim). Z těchto důvodů nelze získaná data jednoznačně interpretovat, čím se ztrácí podstatná část informace o hmyzu přilétávajícímu ke konkrétním typům světelných zdrojů. Jedním z řešení této metodické nesrovnalosti je použití světelných zdrojů s využitím LED (Light-Emitting Diode), jež mají přesně definované, často úzké spektrum vyzařování. Převážná většina studií s využívající LED technologii je prováděná v laboratorních podmínkách, proto si zde předkládaný projekt kladl za cíl otestovat jednotlivá spektra světelného záření LED v terénních podmínkách v podobě využití standardizovaných přenosných světelných lapačů. Pro stanovení atrakce elektromagnetického záření pro motýly s noční aktivitou bylo zvoleno viditelné spektrum s částí ultrafialového spektra spadajícího do vlnových délek od 360 nm do 660 nm. Toto spektrum bylo rozděleno na vektory o šířce 50 nm. Byly vytvořeny světelné trubice obsahující jednotlivé vektory rozděleného spektra. Tyto trubice využívají LED technologii pro emitování jednotlivých vlnových délek obsažených ve zvoleném 50 nm vektoru. Každá trubice s jednotlivým vektorem byla aplikována v pěti opakováních na světelné lapače. Kalibrací jednotlivých LED obsažených ve zvoleném 50 nm vektoru je výsledné vyzařované spektrum na celém tomto vektoru spojité a ostře ohraničené. U každé LED je kalibrován zářivý tok, jenž udává vyzářený výkon elektromagnetického záření jedné vlnové délky. Díky této kalibraci je zajištěna stejná hodnota zářivého toku pro každou vlnovou délku a tím se vyloučí výkonová nadřazenost jedné vlnové délky nad ostatními. Pilotní studie byla provedena na třech biotopech (Maďarsko: step, mokřad; jižní Morava: dubový les) na pozdně letním až podzimním druhovém spektru motýlů s noční aktivitou. Na těchto biotopech bylo po dvě následné noci testováno po pěti opakováních všech šest sledovaných spektrálních rozhraní. Celkem bylo ze sledovaných skupin zachyceno 62 druhů a 1088 jedinců. Nejatraktivnější část spektra bylo rozhraní 360 - 410 nm, které zachytilo celkem 54 druhů a 673 jedinců. Již druhé spektrální rozhraní (410 – 460 nm) bylo méně atraktivní (35/249). Nejméně preferované byli poslední dvě spektrální rozhraní (560 - 610 nm: 7/24, 610 - 660 nm: 5/23). Z pohledu jednotlivých skupin byla nejčastěji zastoupená čeleď Noctuidae (47/1022), ostatní skupiny méně, což lze vysvětlit datací pilotní studie. Obdobný trend byl vysledován i v rámci jednotlivých biotopů. Celkem bylo pozorováno 21 druhů pouze v nejnižším spektrálním rozhraní (360 - 410 nm); 7 druhů bylo naopak zachyceno v jiných: v převážné většině ve spektru 410 – 460 nm (Agrochola litura, Auchmis detersa – také ve spektru 610 – 660 nm, Camptogramma bilineatum, Eilema pygmaeola, Ennomos autumnarius – také ve spektru 510 – 560 nm, Thalpophila matura, Xestia c-nigrum). V převážné většině se jedná o jednotlivé exempláře, proto je žádoucí další průzkum v jiných fenologických částech sezony. Projekt byl financován ze zdrojů Celouniverzitní interní grantové agentury ČZU v Praze (CIGA 2013 - 20134208). .

PIKNER, M. – PIKNEROVÁ, G. – RŮŽIČKA, J. – NAKLÁDAL, O. – KADLEC, T. Podtyp: Příspěvek ve sborníku (mimo kategorie RIV); Vliv rozdílných vlnových délek elektromagnetického záření na aktivitu Lepidoptera – pilotní studie. 2013, Lákání hmyzu na světelné zdroje je dlouhodobě a tradičně používaná metoda pro sběr dat o výskytu a abundancí druhů s noční aktivitou. V průběhu terénních výzkumů je využívaná řada typů světelných zdrojů lišících se jak v intenzitě emitovaného záření, tak i v složení světelného spektra. Častokrát jsou vlastnosti jednotlivých použitých světelných zdrojů neznámé (složení vyzařovaného spektra, intenzity a přítomnost rušivých lokálních maxim). Z těchto důvodů nelze získaná data jednoznačně interpretovat, čím se ztrácí podstatná část informace o hmyzu přilétávajícímu ke konkrétním typům světelných zdrojů. Jedním z řešení této metodické nesrovnalosti je použití světelných zdrojů s využitím LED diod, jež mají přesně definované, často úzké spektrum vyzařování. Převážná většina studií s použitím systémů LED diod je prováděná v laboratorních podmínkách, proto si zde předkládaný projekt kladl za cíl otestovat jednotlivá spektra světelného záření LED diod v terénních podmínkách v podobě využití standardizovaných přenosných světelných lapačů. Pro stanovení atrakce elektromagnetického záření pro motýly s noční aktivitou bylo zvoleno spektrum vlnových délek od 360 nm do 660 nm, které spadá do viditelného spektra s částí ultrafialového spektra. Toto spektrum bylo rozděleno na vektory o šířce 50 nm. Jednotlivé vektory byly sestaveny pomocí LED diod a aplikovány v pěti opakováních na světelné lapače. Tyto LED lišty obsahují kombinaci jednotlivých vlnových délek, jejichž kalibrací je výsledné spektrum na celém vektoru spojité a ostře ohraničené. U každé diody je kalibrován zářivý tok, jenž udává vyzářený výkon elektromagnetického záření jedné vlnové délky. Díky této kalibraci je zajištěna stejná hodnota zářivého toku pro každou vlnovou délku a tím se vyloučí výkonová nadřazenost jedné vlnové délky nad ostatními. Pilotní studie byla provedena na pozdně letním až podzimním druhovém spektru motýlů s noční aktivitou. Na třech biotopech (Maďarsko: step, mokřad; jižní Morava: dubový les) bylo po dvě následné noci testováno po pěti opakováních všech šest sledovaných spektrálních rozhraní. Celkem bylo ze sledovaných skupin zachyceno 62 druhů a 1088 jedinců. Nejatraktivnější část spektra bylo rozhraní 360 - 410 nm, které zachytilo celkem 54 druhů a 673 jedinců. Již druhé spektrální rozhraní (410 – 460 nm) bylo méně atraktivní (35/249). Nejméně preferované byli poslední dvě spektrální rozhraní (560 - 610 nm: 7/24, 610 - 660 nm: 5/23). Z pohledu jednotlivých skupin byla nejčastěji zastoupená čeleď Noctuidae (47/1022), ostatní skupiny méně, což lze vysvětlit datací pilotní studie. Obdobný trend byl vysledován i v rámci jednotlivých biotopů. Celkem 21 druhů bylo pozorováno pouze v nejnižším spektrálním rozhraní (360 - 410 nm); 7 druhů bylo naopak zachyceno v jiných: v převážné většině ve spektru 410 – 460 nm (Agrochola litura, Auchmis detersa – také ve spektru 610 – 660 nm, Camptogramma bilineatum, Eilema pygmaeola, Ennomos autumnarius – také ve spektru 510 – 560 nm, Thalpophila matura, Xestia c-nigrum). V převážné většině se jedná o jednotlivé exempláře, proto další průzkum v jiných fenologických částech sezony je žádoucí. Projekt byl financován ze zdrojů Celouniverzitní grantové agentury ČZU (CIGA 2013 - 20134208). .

 
page foot